bla

Mito
Jdeme. Snad nám někdo donese věci domů řekl jsem mu a vyrazil ulicí domů
Samozřejmě aby jsme se vyhnuli škole

Kyoya

Sebral jsem si svoje věci a věci těch dvou co utekli a vyšel ze školy než mohla sensei něco navrhnout...
Navíc jsem jí zítra nemohl odevzdat úkol... byl pátek...
Stopovat reiatsu těch dviz nebude takovej problém tak jim odnesu věci...
A zjistím co jsou zač

Mito
Dorazili jsme domů.
Věci už jsem měl v pokoji.
Fakt mi nechceš něco říct? zkusil jsem to ještě jednou

Yoshiro

Ne..Nechci ti říct nic.. Protože jsem ti řekl všechno.. Řekl jsem už naštvaně..
jeho otázky mi lezly krkem.


Ten den začalo všechno..... A zároveň skončilo...


Uběhlo několik hodin a škola se uchýlila ke konci..
Jedna ze spolužaček.. Sasame (do které je mimo jiné, Yoshiro těžce zamilovaný) pořád myslela na to, co se stalo.. Yoshiro-kun.. Je v pořádku? Pomyslela si.. Možná bych se na něj mohla jít podívat.. Pomyslela si..

Kyoya

Zabušil jsem na dveře domu, ve kterém byli ti dva...
Jejich reiatsu jsem cítil... a chtěl jsem jim vrátit jejich věci co nechali ve škole při svém rychlém odchodu...
Sice jsme neměl promyšleno co řeknu... ale co...

Mito
Chjo. Dobře...
Tak mi aspoň řekni, co jsi dělal ty čtyři měsíce vzdal jsem jakýkoliv pokus z něj něco vymámit
Pak jsem šel otevřít dveře
Ahoj... éééé zasekl jsem se protože jsem si nemohl vzpomenout na jméno

Mito
Ach, děkuji ti mnohokrát. poděkoval jsem mu
Chceš jít dál? zeptal jsem se slušně

Kyoya

Pokud by to nevadilo rád bych se na chvíli podíval dál...
Jsem tu jen 2 měsíce a nikoho tu ještě neznám...
přiznal jsem se bez mučení...

Mito
Jsem Mito Ryuichi
A doma jsem nebyl čtyři měsíce řekl jsem a zavřel za Kyoyou dveře
Něco k pití?

Kyoya

Nene, děkuju...
Ale popravdě jsem si chtěl o něčem promluvit...
O tom co jste viděli za oknem řekl jsem...

Yoshiro

To už jsem byl dávno ve svém pokoji v horním patře..
Ležel jsem na posteli a měl sluchátka v uších.

Mito
Z okna? Ne já jsem nic neviděl... snad.... brácha... ukázal jsem na schody

Kyoya

A mohl bych si promluvit s ním?
zeptal jsem se velice zdvořilým tonem
Člověka s tak vysokým reiatsu by měl někdo varovat...
nevypadal na to že o tom ví...

Mito
Jistě. pokynul jsem mu aby mě následoval a šel jsem k Yoshirovi
Před pokojem jsem zaklepal a vstoupil
Niisan? Kyoya-san s tebou chce mluvit

Yoshiro

Sundal jsem si jedno sluchátko, nahodil tázavý pohled a prohodil: Co že jsi to říkal?

Mito
Otevřel jsem dveře dokořán a pustil Kyoyu dovnitř
Návštěva
Pak jsem vyšel ze dveří a zavřel.
Ale to okno mě zajímalo. Tak jsem zůstal za dveřmi

Kyoya

Ahoj Yoshiro-san
Já jsem Kyoya... ten nový ve třídě...
Přinesl jsem vám věci které jste nechal ve třídě...
Ale pokud tě moc neruším chtěl sem se na něco optat...
Ty jsi TO viděl žejo? řekl jsem

Yoshiro

Díky.. Řekl jsem mu po tom, co se zmínil o věcech..
Co TO? zeptal jsem se.. Nic jsem neviděl.. Měl bych něco vidět? Jsi dneska už druhej člověk, co se mě na něco ptá.. Vůbec nevím, co s váma je lidi..

Kyoya

Aha takže jsi neviděl toho chlápka v kimonu jak bojuje s tou příšerou...
Asi jsem se spletl
Rád jsem tě poznal Yoshiro-san
řekl jsem a zamířil si to ke dveřím

Kyoya

Víš za celej svůj život jsem viděl jen málo lidí co... vidí duchy... řekl jsem
Napadlo mě, že by s o tom rád promluvil s někým kdo taky vidí duchy...

Mito
Vidí duchy? pomyslel jsem si za dveřma
To... duchy? nemohl jsem tomu uvěřit.
Spíš jsem nechtěl. Přišlo mi to jako skrytá kamera

Yoshiro

Vidím je už dlouho.. Řekl jsem otevřeně... Od malička..
Sklopil jsem hlavu... Ani nevím pro- Ozval se zvonek..
Kdo to může být..? Pomyslel jsem si.. No.. Nevím proč..

Mito
Uslyšel jsem zvonek, tak jsem šel dolů otevřít.
To bude asi kameraman... přišel jsem ke dveřím a otevřel je

Za dveřmi stála spolužačka Sasame.. Ahoj, Mito-kun! Vykřikla..

Mito
Sasame-chan! Ahoj! pozdravil jsem ji
Jdeš za Yoshirem? zeptal jsem se