Ep. 4 - Srdce a duše

24. prosince, Vánoce, den kdy se všichni blízcí na celém světě scházejí, aby mohli být spolu a užívat si tyhle krásné svátky.
Někdo má ale povinnosti, které musí splnit pro to, aby svátky také mohl trávit ve společnosti přátel a rodiny.
Ozval se zvuk střetnutí čepelí.

Už vám to celkem jde. Řekl Urahara a sledoval Rinzua, který trénoval souboj s Amarem. Mai naopak trénovala s Katsumi.
Všichni jsme měli katany. Urahara jim ale říkal Zanpakuto. Prý si jich máme vážit, jako by to byly naše součásti.

Mito trávil hodně času s Ichirem, oba čekali na to, jak dopadnou ostatní.

Amaru

Sekat bráchu katanou, to bylo trochu jako sen...
Rinzu mě sice štval podstatně míň, než řiťolezec Ichiro, ale i tak
Měl jsem katanu a wakizashi, kterými jsem se už dlouho snažil porazit Rinzua
Šerm mi sice celkem šel od malička, ale i tak...
Pořád jsem to moc nechápal, celou tu Zanpakuto-shinigami-hollow věc...
Bylo toho trochu moc

Mito
Dnes jsem byl doma. Měl jsem v plánu zůstat celý den s rodinou a užít si to.
Dnes jsem chtěl zazdít veškeré shinigami a hollow.
Ano, dnes jsem chtěl být s rodinou.
Tak jsem si v pokoji pustil World of Warcraft a hrál jsem.

Mai

Zrovna jsem odskočila od Katsumi, je to opravdu silná soupeřka a mně už taky pomalu docházel dech. Přeci jenom už tu trdlíkuju celkem dost dlouho. Ale určitě jsem se vypracovala na mnohem lepší úroveň než na začátku, kde jsem měla chvílema potíže i se správným držením katany/zanpakuto a neublížení sama sobě. Mezi kuchyňským nožem a katanou je celkem rozdíl. Ale dost o kravinách...
S nádachem jsem se znovu rozeběhla proti Katsumi, ale snažila jsem se jí oběhnout z boku a zaútočit zespodu.

Katsumi

Odrazila jsem Mai, která pak odskočila. Už to není tak špatné...musím říct, že to tajné trénování kenda se konečně vyplácí. Ale Mai se taky dost lepší... Nespoouštěla jsem z ní oči a tak jsem stačila včas vykrýt její útok z boku. Přidala jsem na síle a tak přidržovala její zanpakuto u země, dále jsem plynule pokračovala do úderu levu rukou na její ruce v niž držela svou zbran.

Rinzu

Brácha měl Zanpakuto a ještě cosi menšího. Měl dvě zbraně a já jen jednu. A stejně to byl vyrovnaný souboj. Připadal jsem si drsně. Jako nějakej superhrdina.

Urahara

Dobrá. Myslím, že to zatím bude stačit. Už musíte být unavení. 3 dny jste nespali a fyzicky jste se namáhali. Všechnu únavu pocítíte až se vrátíte do svých těl. Ukázal na naše ležící těla u žebříku.

Amaru

Neuměl jsem bojovat dvěma zbraněma...
Proto jsem wakizashi měl v levačce a měl jsem ho jen na krytí...
Proto to byl tak vyrovnaný souboj...
Když nám Urahara řekl ať toho necháme tak jsem schoval obě zbraně
Tak co Rinzu? Jak to šlo? zeptal jsem se
Podíval jsem se na jeho tělo na zemi
Vidět tě mrtvýho je docela znepokojivá myšlenka usmál jsem se a dloubnul jeho tělo to oka prstem...

Rinzu

Nech moje tělo, idiote! Zakřičel jsem na něj, už jsem chytal na Zanpakuto, ale něco mi padlo na hlavu. Nebolelo to, ale udělalo to takové - Písk. He? Byl to ten plyšák, co se chystal ovládnout Uraharův obchod. Hej, Ichigo! Vykřikl na mě. Pak se otočil. Huh? HEJ! ICHIGO! Vykřikl na Amara.

Amaru

Promiň...
omluvil jsem se Rinzovi
V tu chvíli na mě zase promluvil ten blbej plyšák...
Rozmáchl jsem se zanpakutem a plochou stranou jsem odpálkoval plyšáka někam daleko
No měli bysme se vrátit do těl ne?

Rinzu

Co je sakra tahle-- Kon letěl vzduchem někam pryč.. --věc zač?
Urahara Kona ale chytil. To je váš pomocník. Každý bude mít svého. Třeba tenhle bude tvůj, Rinzu.
Jmenuje se Kon. Dost ďábelsky se usmíval. Je to umělá duše. Ve skutečnosti je to jen taková kulička.. Bonbón.. Spolknete to a on se dostane do vašeho těla a vy zase z něj jako Shinigami. Nahoře mám připraveny další 3.

Amaru

Jsou všichni tak pitomý jako tenhle? ozval jsem se
Zatímco jsem přemýšlel jak se leze do svého těla...
Nakonec sem si do něj prostě nějak skoči a ono to fungovalo...
Zvedl jsem se dost zmatenej... a unavenej

Katsumi

Když Urahara promluvil zastavila jsem svůj útok a ustoupila od Mai. Chvilka odpočinku mi opravdu udělá radost. Poté jsem jen tiše sledovala Rinza a Amara. I kdyby si nebyli tolik podobní, tak jde poznat, že jsou to bratři....To všichni dostanem plyšáka?!? Snad nebudou ostatní takový. Koukla jsem na Kona, krerého Urahara právě svíral v ruce. Ted jak se vrátit zpět do svého těla?! Přešlapávala jsem kousek od svého těla. Viděla jsem, jak to udělal Amaru a tak jsem následovala jeho příkladu a ono to šlo. Kloboučník měl pravdu ted je to o dost horší.

Urahara / Rinzu

On není pitomej.. Jen hyperaktivní. Byl to pomocník tvého otce. Uvedl blonďák na pravou míru.
Kon se tvářil dost zmateně. Počkat.. ! Vykřikl..
Váš otec ho ke mně přinesl před mnoha lety..Až když jsem vás poprvé viděl, mi došlo, že to bylo když jste se narodili. Nejspíš nechtěl, aby se někdo z vás dozvěděl cokoliv o jeho minulosti a o tomhle.. Všem.. Řekl Urahara.
Zkusil jsem se taky dostat do svého těla. Dělalo mi to celkem problém. Ale nakonec se to povedlo. A nevíte, kde by náš táta mohl být? Zeptal jsem se. Urahara přikývl. Vím. Nicméně. Jeho záchrana bude dost těžký úkol a vy nemáte dostačující schopnosti na to, aby jste přežili. A ani zkušenosti. Řekl kloboučník.

Amaru

Ale hádám, že nám můžete ukázat, jak zachránit tátu co? Nebo spíš naučit nás jak na to... řekl jsem a posadil se na zem
Fakt jsem byl nezkutečně unavenej, ale chtěl jsem zachránit tátu...
A kloboukáč věděl jak na to...

Urahara / Rinzu

Ve městě se čas od času objeví nějaký Hollow. V poslední době víc, než kdy dřív. Zabíjejte je. Bojujte s nimi. Ty souboje vám dají důležité zkušenosti, které časem jistě využijete. Všichni 4 máte vysoký potenciál .. Tak ho nezahazujte. A nezapomínejte na jedno - Věřte svoji Zanpakuto. Řekl nám Urahara. Asi toho nechtěl říkat zbytečně moc, tohle všechno pro nás bylo nové. Ale líbilo se mi to. Zabíjet Halo, chápu.. Řekl jsem takovým tím hlasem, jako bych všemu rozuměl a u toho se usmál jako nějaký machýrek. Hračka.

Amaru

Jasně, věřit meči a zabíjet hollow, naprosto pochopitelné
řekl jsem s notnou dávkou ironie
K tomu přidejte, že musíme umřít pokaždý když chceme bojovat a máte beletrii jak prase
dodal jsem ještě...
Celé mi to přišlo směšné, ale zároveň jsem byl rozodnutý zachránit tátu za každou cenu
Dokonce i za cenu toho, že umřu abych mohl mečem zabíjet nějaké hollow...

Katsumi

Zamyšleně jsem poslouchala do doby než promluvil Rinzu. Snažila jsem se zadržet smích, ale moc mi to nešlo. Prej Halo...a jak to ještě řek... I když jsem toho o věci hollow/shinigami atd. taky ještě moc nevěděla, zapamatovala jsem si vše, co bylo řečeno. Stejně jako jsem to děláva dříve ve škole. Ještě že mám tu dobrou pamět.... Stále jsem trochu kuckala. A tak jsem na souhlas přikývla hlavou.

Mai

Oddychla jsem si, když Katsumi svůj útok nedokončila. Né že bych byla pomala, ale najednou se mi v hlavě ozvalo něco jako: Jak chabé. Pche. a já úplně přestala vnímat náš souboj s Katsumi. Asi 2 minuty jsem opravdu stála na místě a tupě hleděla do země, než jsem se vzpamatovala. Byl to tak nepříjemný hlas někde uvnitř mě. No fuj. Když jsem se už vzpamatovala, zjistila jsem, že už všichni jsou ve svém těle a stěžují si na únavu. Snad jsem nepřišla o nic zajímavého. Ummm.....Jak že se lezlo do toho těla?...No nic. Něco zkusím. A tak jsem přešla ke svému tělu a během chvíle jsem se do něho dostala. No to byla ta snadnější část, ale vstát mi dělalo celkem potíže. Nohy a ruce mě přestaly poslouchat.

Ichiro

Dnes jsem se rozhodl navštívit Uraharu. Měl jsem pro něho totiž návrh na to co by mi mohl dát k vánocům. Když jsem se sněhem dohrabal do obchodu vlezl jsem dovnitř a svlékl si bundu. Haló, je tu někdo? Doufal jsem že někdo odpoví a než se tak stane našel jsem si poličku s lízátky a jedno si vzal. Na pult jsem pak hodil bankovku a ještě jednou zařval. Hej Uraharo-san, přestaň mučit bráchy a vylez ven!

Rinzu

Mezitím, co Ichiro kradl v obchodě, jsme všichni vylezli nahoru. Byl jsem totálně zničenej, ale i tak jsem si nemohl odpustit - Čau vlezdoprdelko, co tu děláš? Zeptal jsem se Ichira.
Urahara vylezl jako poslední.

Amaru

Podíval jsem se na Ichira...
Neřekl jsem nic. Prostě jsem si tam někam sednul. Byl jsem dost utahanej
A dokonce mě naštvalo i to, že Rinzu nadával Ichirovi... sakra to mě bavilo vždycky...
Šlohnul jsem si tam kousek čokolády a zakousl se do ní...

Mai

Nakonec jsem se i já přemluvila, abych vstala a vylezla z toho proklatého sklepa. Nejvíc mě bolely asi ruce a nohy, pak mě ještě chytly záda a já se mohla jít zahrabat. Když jsem vylezla, doplazila jsem se ke stolu, kde jsem se usadila, abych si trochu odpočinula. Normálně bych asi zalehla do postele a nikdo by neměl šanci mě z ní dostat, jenže já ještě neměla nakoupené dárky pro rodiče a svátky byly už za dveřmi. Když jsem tak chvíli přemýšlela, tak vlastně byli dneska. O to to bylo ještě horší.

Ichiro

Podíval jsem se na Rinzua. Co ti je potom, bratříčku? Rozbalil jsem lízátko a strčil si ho do pusy. Uraharo-san mohl bych vás o něco pořádat, ale o samotě? V očích se mi zalesklo. Pak jsem se vydal do jednoho ze zadních pokojů v obchodě. Doufám že bude mít odpověď na mojí otázku! Z tašky mi vypadla kamasutra

Katsumi

Mlčky jsem se vyškrábala za ostatními. Oni dneska Vánoce co?!? Ted už nemám šanci toho pro tátu moc pořídit.....třeba by m nevadilo kdybch mu dala dárek trochu později... Zamyšleně jsem se opřela o regálek. Vyjmenvát co mě bolelo by bylo na dlouho. Pak Ichiro zmizel někde. Co asi od Kloboučníka chce? A necucal lízátko?.....ten zloděj... Poté jsem si, ale všimla, jak Amaru také něco sebral. Maj to asi v rodině... Řekla jsem si ironicky.

Mito
Vypl jsem bednu a šel jsem dolů za rodiči.
Přece jen ty Vánoce no. Za dárek jsem jim chtěl dát tu nejúžasnější a nejlepší věc - sebe. Samozřejmě jksem měl pro ně jiné dárky. V obývacím pokoji jsem začal mluvit s mamkou...