Ep. I - Osvícení

Mito
Žába nás doháněla.
A my se blížily k mojemu domu.
Nikdo dnes nebyl doma, mamka byla u babičky a taťka kdesi na pracovní cestě.
Já jsem se snažil zamířit k našemu domu.

Mai

Žába skákala tak pomalu, jak se na první pohled zdálo, ale to mi mohlo dojít, přeci jenom velká žába, větší skoky. To, že má tady Mito dům, jsem nevěděla, a tak jsem se prostě zeptala. Kam to běžíš? Neměli bychom se spíše rozdělit a dostat tu žábu zezadu? Plácla jsem to první co mě napadlo.

Ichiro

Snažil jsem se vyprostit sexi ženský ze škrtícího chvatu. Hej sakra co tohle znamená. Kdo je ten zmatenej brejlatej golem? A tahle ženská s tváří svůdný kočky ale s ocelovým stiskem? Pak jsem pohlédl na muže v klobouku. A kdo je ksakru tenhlecten Kloboučník? Zeptal jsem se dost nepřívětivým tónem otce. Co to má znamenat. S kým se to táta kamarádí? Pak jsem si všimnul bratrů. Aha tak proto ten pozdvih. Bratříčci si hrajou se sněhem! Pak jsem si spojil pár věcí dohromady a vypálil náhodnou otázku. Co byl ten divnej černej tunel uprostřed oblohy? A ten záblesk chvilku předtím? Doufal jsem že se otec nebude snažit lhát a řekne pravdu. No doufám že si sem táta neběžel opravdu jen pro bombóny! Dodal jsem.

Rinzu

Urahara se podíval na Ichiga a začal se smát.. To mi někoho připomíná. Ichigo nahodil facepalm. To bude asi tím, že jsou to mí synové.. V ten moment, jako by Urahara dostal kovadlinou po tlamě. TYS MI NEŘEKL, ŽE MÁŠ DĚCKA! Vykřikl na Ichiga a začal se napřahovat svojí holí. Ichigo radši jen potichu dodal - Byl to záměr, bůhví, co bys s něma udělal.

Na celou tuhle situaci jsem hleděl jako totální idiot. Eh?

Hollowžaba

Něco najednou chytilo Mita kolem pasu.. Přesněji řečeno - omotalo. Byl to jazyk té žabí držky Mito prostě najednou letěl proti ústům té stvůry ... C'ya in da hell, Mito! ... Dobře, Mito umře jindy.. Ozval se pištivý zvuk a žábě hlavou proletěl zvláštní modrý šíp. Stvůra padla mrtvá k zemi a vypařila se. Kousek opodál stál kluk, co držel dost podivný zářivý modrý luk..

Vzhled zde - představte si ho bez meče a v normálním oblečení :-D :

Mito
To je skvělý nápad, zavalíme do kopou sněhových koulí utrousil jsem k Mai, ale v tom mě něco obmotalo a já jsem byl Superman.
Pak ke mě najednou někdo přistrčil kryptonit nebo co a ležel jsem ve sněhu na zemi.
Vyjeveně jsem koukal předsebe a nemohl jsem se vzpamatovat z toho co se stalo.
Zachvilku jsem se postavil a uviděl jsem toho kluka.
Hej! Kdo jsi?

Ichiro

Podíval jsem se nechápavě na ty dva. Co by nám asi mohl udělat? Nacpat nás sladkostmi? Ale rád bych teď slyšel odpovědi na své otázky. Nebo jsem byl jediný kdo to ksakru viděl? Pak jsem se podíval ženské do očí. A ty by jsi mě mohla konečně pustit ne? Zavrčel jsem na ní a pak se zamyslel. Myslel jsem že je táta cvok ale že má kamarády ještě větší cvoky? A vypadá to že to tu ten kloboučník má pod palcem.

Mai

Žá já jsem vůbec něco říkala. řekla jsem si pro sebe a protočila oči ještě před tím, než Mito začal lítat vzduchem. Jen co jsem zjistila, že Mito neběží vedle mě, okamžitě jsem se ohlédla, ale všechno bylo moc rychlé a já bych Mitovi nestačila nějak pomoc. Takže jsem si nevýslovně oddechla, když najednou žába zmizela a Mito byl v pořádku. Po chvilce jsem si i já všimla nějakého kluka, ale Mito byl s otázkama rychlejší.

Katsumi

Dnes jsem nebyla ve škole. Nebylo mi uplně nejlíp, ne že by to bylo na to, abych zůstala doma, ale trochu jsem to přibarvila. Táta si ničeho nevšiml a tak jsem strávila den na notebooku a posloucháním hudby. K večeru zavolal táta. Dobrá takže se zdržíš v práci.... Chápu.... Neboj dojdu si pro něo k jídlu.... Taky tě mám ráda. Zamumla jsem do telefonu a vyskočila z postele. Slunce zapadlo a tak bylo ještě větší chladno. Hodila jsem na sebe černý kabát a oranžovou šálu. Cestou jsem si pouštěla oblíbené interprety. Jaký obchod, ale bude mít ještě otevřeno?!? Přeci jen je na nákupy docela pozdě. Koukla jsem se na hodinky bylo přesně 17:5O. A v tom se stalo něco opravdu divného. Objevila se záře, která okamžitě zase zmizela. Co to bylo?!? Podívala jsem se na oblohu, ale nic jsem tam už neviděla. Že by se mi to jen zdálo? Ale je to divné...zajmalo by mě co se to děje.... Zapomněla jsem co jsem původně chtěla a moje zvědavost mě vedla kamsi, ani jsem nevěděla kam. Co je to za pocit... To jediné se mi ted honilo hlavou.

Amaru

Nechci být nezdvořilý... ale tati? Proč povečerech chodíš do cukrárny? A proč tě bráchové sledujou tajně? Zase tu máte party beze mě nebo co? zeptal jsem
Nechtěl jsem aby si o mě ten kloboukáč a golem mysleli něco ošklivého
A proč ta amazonka škrtí prcka?

Rinzu

Amazon- ? Vypadlo z ní a trochu zrudla. Pro Amara přišlo zatmění - skopla ho totiž typickým anime stylem k zemi. Já nejsem žádná amazonka! Zelenej kloboukáč, Ichigo i Golem na celou situaci tupě hleděli. Pak se kloboukáč otočil na Ichira.. No víš, to byla - Přišla další rána. Ichigo sejmul divnýho zelenýho chlápka k zemi. Nic to nebylo! Zakřičel Ichigo na Ichira.
Já jen tupě stál a pozoroval celou tuhle debilní situaci.

Namito Ishida

Nic neříkal. Neměl zapotřebí nic vysvětlovat. Prostě se otočil, nechal zmizet ten luk a šel pryč.

Amaru

Pusťte mě !!! vykřikl jsem na tu šílenou krávu
Nechtěl jsem jí ublížit, ale nedávala mi moc na výběr (že by mě vymazala pohedem jsem nemohl tušit)
Tati ať mě pustí

Mito
Chvíli jsem hleděl na místo z kama zmizel ten kluk a pak jsem zatřepal hlavou.
Přemýšlení o žábě nechám až na potom...ale první...
Mai-san? začal jsem něco hledat v kapse
Prosím, nechej mě abych tě zavezl domů.
Dnes na ulicích není bezpečno. řekl jsem krapet nejistým hlasem.
Pár metrů za Mai začalo něco hučet - otevírala se naše garáž,.

Ichiro

Podíval jsem se na otce a zařval. Nech Kloboučníka mluvit. Nejsme děti. A jelikož se takhle chováš tak o tom musíš vědět. Bylo to snad poprvé v mém životě co jsem takhle křičel na otce. Došel jsem ke Kloboučníkovi a pomohl mu vstát. Takže záhadný pane v klobouku, co to bylo za zvláštní úkazy? A co byl ten stín plížící se z toho tunelu ven! Byl jsem neústupný a bylo mi jedno co otec udělá.

Rinzu

Nastalo hrobové ticho.... Do toho samozřejmě kecal jen Ichiro.. Kdo jinej, že jo.. Zelenej chlápek chvíli přemýšlel. Jakej tunel?
Amara samozřejmě všichni ignorovali. Až na snědou ženu, která z něj nakonec slezla. Tvůj táta by se o pomoc toho svého neprosil.. Řekla se zvláštním pohledem.

Amaru

A? řekl jsem a oklepal ze sebe sníh
Tak vysvětlíš mi co se tu děje tati? řekl jsem a spražil jsem ho pohledem
Měl jsem toho plné zuby

Rinzu

Vůbec nic se neděje, Amaru.. Jděte domů. Všichni. Řekl Ichigo s ledovým hlasem.. Znělo to až... Strašidelně.
Pořád jsem hleděl vyvaleně .. Táta něco tajil.. A tajil to takovým způsobem, že to bylo poznat. No co, stejně je mi zima. Řekl jsem, zastrčil ruce do kapes a vyrazil domů.

Amaru

A myslíš, že ty bys šel kdyby ti tohle řekl tvůj táta? parafrázoval sem větu tý kočičí amazonky
Sice mi přišlo že si tím říkám o problémy, ale co... když už sem tu jednou byl
Navíc ten kloboukáč vypadal sdílně... možná kdybych za ním zašel v době kdy by u toho nebyl táta...

Ichiro

Táto a víš co, mě se domů nechce. Chci si koupit pár bombónů a pak se jít ještě projít. Pak jsem se v duchu usmál. A až se projdu vrátím se sem a vymlátím z toho Kloboučníka vše co ví. Ta díra v nebi se neudělala sama od sebe. A táta nám určitě tají důvod. Ví toho moc a bojí se o nás? A nebo jen nechce abychom zjistili něco o něm? Přemýšlel jsem co se stane dál.

Rinzu

Šel jsem domů. Přemýšlel jsem nad celou tou věcí .. A nechápal jsem to. Má s tím snad táta a ta parta jeho divných přátel něco společného? Nebo je to jen náhoda? Kdo ví. Zajímalo mě to, ale nebyl jsem prostě tak zapálenej pro věc jako třeba Ichiro.

Ichigo se na Ichira podíval vražedným pohledem. Jdi domů. Hned.

Amaru

Ale tati, musí ti bejt jasný, že teď do toho budem štourat dokud nezjistíme o co jde...
Tak proč neušetříš nám i sobě čas a neřekneš nám to rovnou? řekl jsem narovinu
Samozřejmě jsem očekával "Řekl jsem ihned domů" ale zároveň musel tušit, že mám pravdu...

Katsumi

Po čase bloumání mě zakručelo v břiše a i když mě zžírala zvědavost, hlad niní zvítězil. Obrátila jsem se nazpět směrem k obchodu, kde by snad mohli mít otevřeno. Možná se mi to opravdu jen zdálo...ne to určitě ne...ale ted už tam nic neni..a co by to mohlo vůbec být? S hlavou naprosto zapletenou ve svých myšlenkách, jsem došla k obchdu, kde bylo samozřejmě už zavřeno. A kam ted?! Kde by mohli mít něco k jídlu? Přešlapávala jsem na místě. Možná bude nejlepší jít domů...Táta by se mohl vrátit... Sklonila jsem hlavu a pomalu jsem se vydala směrem k domovu.

Ichigo

Amaru! Řekl jsem, jdi domů! Pak si promluvíme. Teď není vhodná doba.. Znovu se podíval na Ichira.. Vy oba.. Domů.. A nevycházejte z domu! Venku není bezpečno.. Jo.. A možná nás navštíví váš děda..

Amaru

Otočil jsem se a beze slova šel domů
Tak děda? To je taky pěknej cvok pomyslel sem si
Ale narozdíl od táty s ním je sranda šel jsem s Ichirem a Rinzem...

Mai

Už jsem chtěla říct něco ve stylu - To si ten kluk jen tak odejde? - ale nestihla jsem to, jelikož na mě promluvil Mito. Trochu jsem na něj překvapeně koukla a hned za mnou něco začalo hučet. Ohlédla jsem se, a pak jsem vrátila pohled zpět. Z..Zavezeš mě domů?...No tak dobře? Proč ne. Pokrčila jsem rameny a přikývla.

Rinzu

Jen s Ichirem. Já už byl skoro doma. Během cesty mě napadlo tak milión a půl věcí, co to vlastně mohlo být - Radši jsem toho přemýšlení nechal.