Sobota v Karakuře

Yoshiro

Uvěříte mi, když vám řeknu, že mi do srdce zapíchla meč nějáká holka v kimonu?
Zvedl jsem obočí a ruce.

Kyoya

No pánové... řekl bych uvidíme se ve škole...
Ale prej jí zbouralo "zemětřesení" takže se zatím mějte...
A Yoshiro.... vem si tohle... řekl jsem, hodil Yoshirovi malou lebku na řetízku...
A pak jsem zmizel...

Yoshiro

Podíval jsem se na tu lebku... Tak.. Teď už jsem na tom asi jako oni..
Pomyslel jsem si a zahleděl se na to.. No.. Nii-san.. Asi si doma budeme muset trochu promluvit..
Prohodil jsem k Mitovi.

Valentine

To chtěj všichni jen tak zmizet? Pomyslel jsem si. "Takže na nás teď zaútočil nějaký cápek a málem nás zabil a my máme schopnosti, které ani asi neumíme ovládat a jen tak se rozejdem? Chápu to dobře?" Řekl jsem a dal zanpakuto do pouzdra. "Yoshi, ty nechceš zjsitit o tom co jsi něco víc?" Podíval jsem se na něj. "A to nemluvim o tobě Mito, ty máš ještě něco víc." Podíval jsem se na Mita. "Jediné co vim je, že mám Reiatsu a jsem Shinigami co loví ty Hollowáky. Další Shinigami tu střílí nějaké kouzla ze své katany a já ani nevim jak se to dělá. Asi jsem jediný co se zajímá." Dodal jsem a dal se na odchod.

Kyoya a Aya zmizeli kdo ví kam
Valentine odešel...
A Yoshiro a Mito se vydali pomalu domů...

Valentine

Ach jo, jakoby je to nezajímalo. Pomyslel jsem si a kráčel si v černém kimonu po ulici. Pomalu jsem přecházel přez hřbitov a pousmíval se. Bojíš se srabe? Ozvalo se ve mně. Ne! A neotravuj sakra.

Aya

Ještě chvíli jsem je tajně poslouchala za stromem. Takže už vím jak se to přihodilo dvoum, ale dva ještě zbývají. No ale já už raději půjdu.
Asi po deseti minutách namáhavé chůze jsem se konečně dostala k malému krámku. Vypadá to, že tu nikdo není. Jsem tu vůbec správně. Stála jsem před krámkem a ještě zkoumala papírovou mapu.

Valentine sel pres hrbitov zkratkou domů....
Nekoukal se na nápisi na náhrobcích...
Ale jeden ho přeci jen upoutal, starý a mechem obrostlý...
Psalo se na něm asi toto:

Seiko Hiiragi
1974 - 2001

Kagami Hiiragi
1978 - 2001

Kyoya Hiiragi
1996 - 2001

Amaru Hiiragi
2001 - 2001

A náše duše poletí přes modrá moře a vysoké hory a tam, na konci své cesty naleznou zemi zaslíbenou


Aya se nemusela koukat na mapu...
Nade dveřmi byla cedule "Urahara store"

Valentine

Kyoya?! Pomyslel jsem si když jsem uviděl jeho jméno. Co to má znamenat? Jaktože když je mrtvý, že se pohybuje v normálnim těle? Promýšlel jsem si. "Sakra vždyť mu má být 5!" Vyjekl jsem a trochu ucuknul.

Aya

Zvedla jsem hlavu a všimla si nápisu. Super. Koukám, že jsem i slepá, ale jinak dobrý. ... Bylo mi trapné zakřičet, ale přeci mě až na pár lidí nemohl nikdo slyšet. Ehm, Dobrý den. Je tu někdo?

Kyoya

Zvláštní co?
ozvalo se za tebou...
Na střeše nějaké krypty ta m seděl Kyoya

Jakmile si otevřela dveře do krámu snesl se na tebe ze stropu nějakej kostlivec...
Následně se ozval výbuch smíchu

Mito
Šel jsem vedle bráchy.
Niisan? Od kdy je z tebe člen SČK? zeptal jsem se ho
Tedy Sdružení Černých Kimon?

Valentine

Jak jsem leknutím uskočil tak jsem zakopl o jeden náhroběk a spadl jsem na zem. "Sakra, tohle už mi nedělej." Řekl jsem s úlevou, když jsem uviděl Kyoyu. "Co to má znamenat? Ten hrob?" Zeptal jsem se.

Aya

Lekla jsem se a uskočila na stranu. Chvíli jsem jen zírala na kostlivce, ale pak jsem se otočila směrem, odkud se ozýval smích. Přistoupila jsem ke kostlivci a strhla ho na zem. Doufám, že se dobře bavíš. řeknu s dost nepříjemným hlasem, protože jsem neměla chuť na nějaké srandičky.

Kyoya

No není to jasné? Je to pomník celé mé rodiny
Všichni jsme umřeli před 10ti lety, přesně...
řekl jsem...

Jinto

Měla si vidět jak ses tvářila Shinigami...
řechtal jsem se ještě pořád...

Aya

Zamračila jsem se. Vyskočila jsem k Jintovi a dost strašidelným hlasem ze mě vyšlo. Poslední přání před smrtí? A pomalu začnu natahovat ruku k Jintovi.

Yoshiro

Ve škole.. Když tě napadl ten had.. Řekl jsem bratrovi..
A kdy jsi ty začal střílet vlky z ruky? Zeptal jsem se já.

Valentine

Polkl jsem. "A jak je tohle možné? Jen tak umřeš a pak se procházíš ve svém těle a přitom jsi umřel v pěti." Vykoktal jsem ze sebe.

Jinto

eeeh... řekl jsem jenom...
Takovou reakci jsem nečekal...

Kyoya

Jo, jsem mrtvej od pěti let...
Je to složítější...
Ale není to tak neobvyklé...
Ty se muzes premenit na ducha
Já jsem duch normálně...
Jenom lezu do umělého těla...
řekl jsem...

Mito
Střílím jen jakési koule....střílím ze svého... Vlčího Kanónu... pár hodin.... řekl jsem bratrovi.
Počkej... hadovi ve škole?

Valentine

Kupodivu jsem to hned pochopil a jen se usmál. "A ty jsi kdo? Ten shinigami co si hraje na hollowa, protože má jeho schopnosti nebo normální shinigami?" Zeptal jsem se.

Aya

Vyprskla jsem smíchy a smála se hodně dlouho. Cha, měl jsi vidět ten svůj pohled....Cha, cha ten pohled byl úžasný.
Když jsem se konečně uklidnila řekla jsem: Pche, nemá cenu tě zabíjet. Posadím se vedle něho. Ale spíše bych potřebovala s něcím pomoc.

Kyoya

Já? Já jsem shinigami... obyčejnej shinigami...
řekl jsem tak nějak divně...
Koukám, že něco málo víš o Shinigami
řekl jsem a seskočil z krypty dolů...
Zanpakuto se mi pritom nebezpecne hejbalo na zadech...

Jinto

A s čím potřebuješ pomoc babi?
zeptal se tě naštvaně...

Valentine

"No tak trochu už jsem pátral no." Zatajil jsem Myu. Usmál jsem se a zvedl se ze země. "Kde je zbytek tvé rodiny?"

Aya

Jintovi přiletěl jeden pěkný lepák. Moc si nevyskakuj. oddychla jsem si. Potřebovala bych pár důležitých věcí pro shinigamiho od Urahary. Jako gigai, modifikovanou duši a takový ty blbosti. Znáš to ne?