Sobota v Karakuře

Mito
Petal jsem ulicí dál.
Sám... to nezastavím... nikdo to nezastaví... začal jsem hodně panikařit.
A bál jsem se že mě to sežere

Příšeru jsi viděl trochu jasněji...
Byla velký a hadovitá... s velkou kostěnou maskou...
Zařvalo to znova...
Praštilo tě to koncem ocasu...

Mito
Pěkně jsem se proletěl a nabořil se do zdi.
Udeřil jsem se silně do hlavy.
Vstal jsem.
Ale měl jsem zamlženo před očima. Co nejrychleji jsem se snažil ,,utíkat,, přidržovaje se zdi

Hollow se po tobě vrhnul několikrat znovu, ale naštěstí tě netrefil...
Pořád tě ale honil šmejd...
Už jsi ho ale viděl docela jasněji...

Mito
Zahnul jsem na nějaké blízské prostranství.
Nevím proč, asi jsem se mu chtěl nějak schovat

Valentine

Zvedl jsem se ze židle na balkónů a vyšel z domu. Protáhl si nohy a nasadil brýle. Pomalu jsem se rozeběhl. Ikdyž kouřim tak musim mít fyzičku.

Hollow mířil přímo za tebou...
Naštěstí byl relativně pomalej...

Mito
Zakopl jsem o jakýsi kámen.
Narazil jsem si ošklivě nohu.
Ležel jsem tam a jen jsem se přetočil na záda

Hollow se vyřítil přímo na tebe...
Otevřel tlamu, vztyčil své hadovité tělo a pak se spustil z výšky aby tě pozřel...

Mito
Tetování vlka na mém pravém rameni už pěknou chvíli svítilo.
Ale teď. Zazářilo neskutečným způsobem.
Cítim jsem sílu. Jako by se koncentrovala v mojí ruce.
Modrá energie začala na mé ruce tvořit jakousi věc...
Tlamu...vlka.
Ookami Taihoo... ( vlčí kanón ) zašeptal jsem. Nevěděl jsem proč, prostě jsem to chtěl říct.
Ten vlk byl kovový. Modré kov a oči té hlavy svítily žlutě.
Holow narazil na vlvkovu zavřenou tlamu.

Squish...
Hollow se rozletěl do všech stran a zmizel...
S poměrně velkým výkřikem...
Cítil jsi přitom nával síly...
Něco se stalo...

Mezitim Valentino uviděl naproti na střese postavu v bílém s maskou přes obličej...

Mito
Vlk ze rozplynul.
Já jsem tam seděl s vytřeštěným pohledem.
Co... to bylo?

Valentine

Ninja? Začal jsem se za běhu smát a doběhl k budově a podíval se nahoru a zavolal na postavu. "Co tam děláš? Bacha ať nespadneš." Pak jsem se na postavu usmál. Zvláštní město.

Yoshiro

Mířil jsem domů.. Pomalu.. Nač spěchat..
Přes rameno jsem měl přehozený vršek školní uniformy.
Hleděl jsem do země..

Postava se na tebe otočila...
He? Ty mě vidíš človeče? To se musí napravit...
usmál se...
Zvedl ruku na které se mu začala koncentrovat malá zelená koule...

Mito ležel na zemi...
Zmatený z toho co se stalo...

Mito
Asi pět minut jsem tam sedél a hleděl do blba.
Pak jsem s těží vstal, a začal jsem pajdat směrem domů.

Valentine

"Proč bych tě neměl vidět?" Poklepal jsem se na čele. Jak to dělá a co to dělá? Pomyslel jsem si, když jsem uviděl tu kouli. Trošku jsem ustoupil, protože jsem nevěděl co se děje.

Postava v bílém nastavila ruku
CERO...
Na tebe se vyřítil paprsek energie...
V tu chvilí někdo skočil do paprsku...
Nějaká blondýna s velkým mečem v ruce...
Zastavila to "cero" pohybem ruky a následně rozsekla mečem toho bílého než ten stačil mrknout...

Valentine

Vyděšeně jsem spadl k zemi a strachem zavřel oči. Když jsme je otevřel stála tam nějaká slečna. "Co, kdo jste?" Zeptal jsem se roztřeseným hlasem a pak se zvedl. "A co to na mě letělo a kdo to vyslal?" Zeptal jsem se teď už spíše normálnim tónem.

Mito
Dorazil jsem domů.
Přišel jsem k sobě do pokoje a dopadl jsem do postele.
Co...to bylo?

Mya

He? Co ty seš zač chlapče? A proč na tebe ten Arrancar vypálil Cero?!
zeptala se tě žena jako kdybys znal odpovedi...

Valentine

"Arrancar? Cero? Co to sakra plácáš?!" vyjekl jsem na ni stejnym tónem. "Já si šel jako vždy jen zaběhat a on stál na střeše tak jsem se zeptal co dělá a už na mě vypálil to cero nebo co." Podíval jsem se na ni.

Yoshiro

Už jsem byl skoro doma.. Pár bloků od našeho domu.
Bylo příjemné počasí, takže jsem pořád tak něják nespěchal.

Na kraji Karakury se otevřela brána ze Soul Society...

Mya

Ehm...
Dlouhá historie...
Asi by tě to ani nezajímalo
řekla jsem...

Valentine

"No jelikož se divil, že ho vidim a pak mi chtěl asi něco udělat tak mě to zajímá. A to dost." Řekl jsem a šel k ní blíže a prohlížel si ji.