Sobota v Karakuře

Yoshiro

Zastavil jsem se uprostřed celkem rušné ulice. Lidé kolem mě procházeli sem a tam... Sem a tam.. Ruce jsem strčil do kapes a zahleděl se na oblohu. Paprsky slunce mě lehce oslňovaly. Jako bych si něco uvědomil. Přemýšlel jsem nad tím, co se stalo ve škole. Můj život možná získal to, co mu chybělo. Nějaké to koření na přiostření. Začal jsem se rozhlížet kolem sebe.. Pak jsem zavřel oči a začal se soustředit. Chvíli to trvalo, ale jako bych najednou na ulici stál jen já sám. Jako by tak nebyl nikdo. Dokázal jsem myslet jen na jednu věc. Na to, co je uvnitř mě. Cítil jsem jak mnou protéká síla Shinigami. Reiatsu..
Byl to zvláštní pocit. Velmi zvláštní. Nebyl jsem to však jen já, koho se mi podařilo vycítit. Několik dalších, mně podobných, lidí bylo nedaleko mě. Otevřel jsem oči a znovu zaslechl ruch projíždějících vozidel, procházejících a do sebe vrážejících lidí. Jednu ruku jsem vytáhl z kapsy a projel si vlasy.
Vzpomněl jsem si na tu zvláštní holku, která mi bodla meč do srdce. Co se s ní vlastně stalo? Přemýšlel jsem. Možná zemřela.. Možná to přežila... Je raněná? Tyto myšlenky se hnaly mojí hlavou, jako závodní auta, které se navzájem předjížděly.
Zatřepal jsem hlavou a ruku znovu strčil do kapsy.. Měl jsem vážně hlad.. Musel jsem navíc nějak zahnat ty myšlenky, které se pořád snažily probít na povrch mé mysli. Ta byla za poslední dva dny naprosto rozhozená.
Dal jsem se do kroku. Sem tam do mě někde vrazil, ale snažil jsem se to ignorovat. Dnešek byl rušnější než obvykle. Snad nebude u Mekáče narváno.. Pomyslel jsem si. Měl jsem vážně obrovskou chuť na tu nezdravou dokonalost, která nesla název: Chicken Roll. Skvělá souhra chutí i barev.. Teda až na rajčata. Ty jsem fakt nemusel. Vždycky jsem si je nenápadně vyndával.
McDonald's byl za rohem. Už jsem zatáčel, když v tom jsem ucítil dost podivnou sílu, která mě donutila zastavit. Bylo to stejné, jako s tím hadem ve škole.. Nebo ne? Co zmůžu..? Pomyslel jsem si.. Mohl bych ho snad porazit? Vždyť ani nevím, jak se dostat znovu do toho Badass módu. Znovu se na povrch prodraly myšlenky, které moc nepomohly k mojí dobré psychice. Bylo to dilema.. Chicken Roll nebo to podivné reiatsu?
Rozhodování pro mě bylo dost těžké... Nemůžu být tak sobeckej.. Vždyť ta věc může někomu ublížit....Asi...Asi je to moje povinnost.. Však se sem můžu stavit později.. Napadlo mě. Rozběhl jsem se k místu, odkud jsem cítil to podivné reiatsu. Pravděpodobně to nebylo daleko. Čím víc jsem se přibližoval, tím víc to bylo silnější.

Mito
Á lekl jsem se nově příchozí
Já tady.... já.... díval jsem střídavě na ni a střídavě na mou ruku
Trénuji na školní představení! vykřikl jsem vítězoslavně když mě napadla dobrá výmluva mojí vlvčí ruky

Aya


Takže mě vidí. Hmmm super. pomyslím si trochu ironicky. Je sice záslušné, že se připravuješ do školy, ale ... umíš to i vypnout? Zrovna není vhodná chvíle si tu cvičit, jak říkáš školní představení. řeknu s náznakem vážnosti.

Mito
To...to je nasazovací zasmál jsem se
Jen to mám teďka zaplé přezkami.... víte brácha mi je musí doma rozepnout řekl jsem
Vy... jste taky z nějaké sekty? Sdružení Černých Kimon ?
Nevěděl jsem kdo to je. Tudíž jsem nemohl říct že mi můźe na ruce narůst hlava kovového vlka

Aya


Musela jsem se rozesmát. Sdružení Černých Kimon. Tak to se ti povedlo, ale sklamu tě. Ve sdružení Černých Kinom nejsem. Jsem Aya a jsem tu nová. Jo a toho kimona si nevšímej. Rychle jsem se snažila něco splácat, ale stále jsem kontrolovala přicházející reiatsu.

Mito
Já jsem Mito Ryuichi
A trénuji na představení řekl jsem a ukázal ji na svého vlka na ruce.
Kolovalo v něm velké množství reiatsu

Ozval se výkřik Hollowa...
Byl dost blízko...
Evidentně šel po vás...

Valentine

Běhal jsem uličkama i parkem mezi stromy a to mi pročistilo hlavu od událostí co se tenhle den stalo. Trochu jsem doufal, že se něco stane, že bych si mohl taky zabít toho Hollowa a zkusit svoji sílu. Pomalu jsem došel ke svému domu a zabral za kliku, bylo však zamčeno. Odemkl jsem a došlo mi, že otec je v práci tak jsem doběhl do pokoje a položil se na postel a následně zmáčknul lebku co jsem měl na pásku. Usmál jsem se na své ležící tělo a zamkl okno a když jsem vyšel ven z pokoje tak jsem zamkl i pokoj kvůli bezpečí těla.
Chvíli jsem se procházel ve svém černém kimonu a pak mě napadlo zkusit něco s reiatsu. Začal jsem se soustředit, protože jsem doufal, že bych mohl pomocí Reiatsu zjistit, kde je Mya. Nezkoušej to ty ubožáku, nemáš na to. Ozvalo se mi v hlavě a cuklo ve mně. Kdo jsi? zeptal jsem se hned. Ten, kdo si brzy vezme tvé tělo! Ozvalo se znovu.Co ve mně děláš a proč chceš mé tělo sakra?! Zeptal jsem se, ale dočkal jsem se jen šíleného výsměchu. Pokračoval jsem ve vyciťování Reiatsu, ale místo Myo jsem zachytil pach něčeho temného. Hollow? Rozešel jsem se na to místo.

Aya

Rychle se ohlédnu za výkřikem. Sakra je to Hollow a slabý taky zrovna naní. Pak se znovu otočím zpět k Mitovi a řeknu No už budu muset jít, třeba se někdy zase potkáme. Nečekám ani na odpověď a rychle běžím směrem k místo, kde se ozval výkřik hollowa.

Mito
Jo a....
zvláštní....
Taky jsem se rozběhnul za tím křikem.
Vzhledem k masivitě té ruky se mi dobře běželo.

Yoshiro

Běžel jsem jak nejrychleji to šlo. Ta bestie je nebezpečná jak pro okolí, tak pro mě. Co kdyby ublížila někomu z mojí rodiny? Nikdy bych si neodpustil, že jsem se nechytil této velké příležitosti a nepustil se do boje s nimi.
I když jsem cítil, že se blíží fyzická vytíženost, nepřestával jsem sprintovat. Košile, kterou jsem měl na sobě, vlála tak moc, že málem odletěla. Sledoval jsem okolí, jestli ta příšera není někde v mém dohledu. Nic jsem zatím neviděl. Jen lidi, kteří na mě sem tam hodili nepříjemný nebo zvídavý pohled. Kdo by se nepodíval na sprintujícího středoškoláka, co?
Problém byl ale v tom, že jsem nevěděl, jak se dostat do toho svého stavu, kdy budu mít ten meč , kterým bych mohl příšerku sejmout. Moje přemýšlení však přerušil výkřik té bestie. Bylo to tak .. Nepříjemné... Zastavil jsem se a snažil se popadnout dech.. Fyzičku jsem neměl špatnou, ale sprintovat několik minut v kuse mi dělalo celkem problém. Chvíli jsem šel pomalu, když jsem cítil, že se mi vrací dech, přidal jsem do klusu. Někde tady musí být.. Nic jsem však pořád neviděl. Po ulici šla skupina malých dětí. Směrem k tomu nepříjemnému reiatsu.
Hej! Děcka! Zakřičel jsem na ně.. Tam. Nechoďte.. Vypadlo ze mě.. Děcka na mě hleděli jako na absolutního vola. Proč jako? Zeptal se jeden z nich.. Koupím vám všem zmrzku, když mi slíbíte, že tím směrem nepůjdete. Parta hned začala přikyvovat. Kousek od nás byl stánek se zmrzlinou a každému z nich jsem koupil takovou, jakou si řekli. Trošku to pohnulo s mýma úsporama. Byla to nečekaná situace, ale měl jsem dobrý pocit z toho, že se jim snad nic nestane. Znovu jsem se rozběhl směr - Hollow.

Hollow se zjevil poměrně rychle...
Byl to další hadovitý hollow, stejný jako honil Mita předtím...
Jakmile uviděl Ayu zakřičel znova a zautočil...
Bylo na něm ale něco divného
Jeho reiatsu bylo cítit sice jako hollow ale bylo tam něco víc...

Valentine

Uslyšel jsem hlasité druhé zařvání toho Hollowa. Honem sakra! Pak jsem z dálky viděl běžícího Yoshira. Co ten tu dělá? Zeptal jsem se sám sebe zvídavě a běžel přímo za Yoshirem.

Mito
Vypajdal jsem se z lesíka nedaleko za Ayou.
Mířil jsem ke zdroji toho křiku

Aya

Když se přede mnou zjevil hollow, vypadal až moc normálně což mi dělalo starost. Hollow znovu zařval a zaútočil. Rychle jsem se vyhla pomocí kroku shunpo a objevila jsem se rovnou před ním a zamířila rukou na masku. Hado 33: Sōkatsui. Vykřiknu.

Yoshiro

Chvíli to trvalo, ale pak jsem ho konečně viděl. Nesnáším hady.. Napadlo mě při pohledu na tu bestii.
Pomalu, ale odhodlaně jsem šel směrem k němu.. Nejhorší na tom bylo to, že jsem neměl žádný plán ani taktiku.
Šel jsem na sebevražednou misi.. Co to sakra provádím? Problesklo mi hlavou. Nebyl ale čas něco si promýšlet.
Ještě jsem se rozhlédl kolem sebe. Valentina, který byl za mnou jsem si nevšiml. Napadlo mě asi milion způsobů, jak se dostat do Shinigami módu. Natáhl jsem před sebe ruku a snažil se nějak zhmotnit ten meč.. Pár lidí, co kolem mě procházelo na mě hledělo jako na nesvéprávného. Podíval jsem se na ně tupým pohledem. Něco zkouším.. Řekl jsem dost potupeně na svojí obhajobu. Ještě jsem se na ně usmál a rozběhl se na Hollowa.
No v tom proti němu vyletělo jakési kouzlo nebo co.. Všiml jsem si holky v černém, co tam kolem něj poskakovala. Huh? Že by to byla ta z nemocncie? Řekl jsem omylem nahlas tak, že to mohl Valentine slyšet.

Tvuj utok neměl žádný efekt
Hollow zřehně zněk pohltit Kido...
Zakřičel znovu a zaútočil svým mohutným ocasem....

Yoshiro měl bohuzel smulu...
Nedokázal sám uvolnit svoji formu SHinigami...

Mito
Zatnul jsem zuby a rozběhnul jsem se.
Stěží ale ano.
Mířil jsem přímo k Hollowovi.
Napřáhnul jsem vlčí tlamu.
Když jsem byl u něj, vší silou jsem do něj dal bombu.

Aya

Hhh cože....sakra procedím mezi zuby. Rychle uskočím ocasu, ale najednou si všimnu dalšího kluka. Další? Kde se tu furt berou? Zeptám se sama sebe, ale moje nepozornost mě stojí zranění. Konec ocasu hollowa mě odhodí do stromů.

Valentine

Proběhl jsem kolem Yoshira a mrknul na něj a v zápětí vytáhnul zanpakuto a snažil se zasáhnout toho obra.

Yoshiro

Hej!! Vykřikl jsem na Valentina.. Jak jsi to sakra udělal?! Potřeboval jsem se taky nutně dostat z těla. On mohl vědět jak na to.

Hollow se ohnal opět a odstrčil vás všechny...
Byl to hodně silný hollow...
Znovu zakřičel a vrhl se na Yoshira...
Ten mu připadal nejmin nebezpečnej...

Yoshiro

Bomba.. Problesklo mi hlavou.. Do konce života mi zbývalo asi 5 sekundy a já nemohl nic dělat..

Valentine

Proběhl jsem k Yoshirovi a dotkl se ho tou lebkou. Třeba to vyjde. Pak jsem se prudce otočil a nastavil katanu a silně máchnul.

Yoshiro vyletěl ze svého těla...
Tělo spadlo na zem...