Ep. 2 - Odraz ledového zrcadla

Mai

Dneska jsem si přispala trochu déle, protože jsem se vyprdla na ranní běh, byla hold moc zima a já tentokrát byla ráda v teple. Když jsem se tedy probudila, převlékla se do školního a šešla dolů, už tam stál táta u plotny a snažil se udělat nějaké tousty. Dobré ráno. Zývla jsem a sedla si ke stolu. Dobréééééé rááááááánkoooooooo Maiiii. Jakpak jsi..... Začal se svým hlasem ptát. Tati! Oslovila jsem ho o něco hlasitěji, a tak jsem ho přerušila. Raději tedy přestal, ale nahodil smutný obličej. Vzala jsem si jeden toust a přitom si prohlížela ranní poštu, až jsem narazila na pohled od mamky. Radostí jsem až málem vyprskla čaj. Rychle jsem pohled otočila a začala číst. Málem jsem vyprskla ještě jednou. To není možné. Mamka se vrací domů. Vykřila jsem s jásotem. Otec se na mě otočil a šel si také přečíst pohled. O..Opravdu! Vykřikne i otec a začne s radostí tančit. Já jen protočím oči a raději vyrazím do školy.
Cestu do školy jsem vzala klusem, jinak bych asi zmrzla....Ve škole jsem se usadila na své místo, probrala nové věci s kamarádkami a pak se otočila na učitelku a poslouchala novou látku.

Ichiro

Seděl jsem ve škole ale myšlenkami jsem byl někde úplně jinde. Po škole musím ke Kloboučníkovi. Táta mi určitě nic neřekne. Pak jsem si v hlavě přehrával všechny včerejší události. Záblesk, tunel, stín, táta a divná parta lidí.... Takhle jsem pokračoval během hodiny.

Urahara Shop

Žena toho moc neřekla, jenom trochu kývla hlavou na Amara a hleděla si svého. Za chvíli přišel kloboukáč se třemi šálky čaje, které rozdal přítomným. Mno.. Tak já bych se představil.. Urahara Kisuke, jméno mé. Uklonil se trochu Amarovi.

Škola

Vyučování bylo nudné. Klasika. Učitelka si mlela svoje a žáci ji jen poslouchali. Asi by to takhle pokračovalo pořád, kdyby.... Ozvala se hlasitá rána..A hned za ni další. Šlo to z chodby. Učitelka si myslela, že tam asi někdo něco dělá, tak se šla nakouknout. Nic neviděla.. Pak se ozval hlasitý pisklavý zvuk..Obrovská rána následovaná asi menším výbuchem.. A učitelka obrovskou rychlostí proletěla třídou, její bezvládné tělo prorazilo okno a vyletěla ven, kde spadla někam na zem do sněhu.

Amaru

No já jsem Kurosaki Amaru, ale to asi víte... řekl jsem
Nechtěl jsem vás tu tak přepadnout, ale napadlo mě, že mi povíte něco co táta nechce abych věděl... řekl jsem
A tátu znáte, takže víte po kom tu zvědavost mám řekl jsem
Horký čaj mě na vteřinku zbavil bolesti

Ichiro

Rány mě probrali a když učitelka proletěla třídou až ven okamžitě jsem vstal. Co se to děje? Díval jsem se na dveře ale nebyl jsem schopen pohybu. Oknem šel do třídy chlad tak jsem si zapl mikinu až ke krku ale to byl veškerý můj pohyb. Pomalu se mě zmocňovala panika.

Mito
Písk? Boom?! ani jsem to nestačil zpozorovat.
Když učitelka proletěla oknem, tak jsem byl chvíli ochromenný.
Pak jsem vstal a přiběhl jsem k oknu hledaje v kapse mobil.
Na mobilu jsem okamžitě začal ťukat číslo záchranky a šokovaně jsme civěl na učitelku dole

Katsumi

Dnes jsem neměla na školu náladu a tak jsem poslouchala hudbu na plno a vůbec neregistrovala učitelku. Přes sluchátka jsem neslyšela žádné rány ani výbuch. Až když učitelka proletěla třídou, stáhla jsem si sluchátka a s vytřeštěnejma očima jsem koukala na díru v okně, kde zmizela. Co to...?!? Vyskočila jsem ze židle. Ale tam jsem ztuhla. Stála jsem na místě, jen hlavu se mi podařilo otočit, k místu odkud vyletěla.

Mai

Jako obvykle jsem si zapisovala do sešitu něco málo z toho, co nám vykládala učitelka. Ran přicházejících z chodby jsem si moc nevšímala. Asi se tam někdo pral nebo školník něco zpravoval. Když se však šla učitelka podívat, zvedla jsem zvědavě hlavu a koukla jsem jejím směrem. Pak jsem ale asi musela na chvíli přestat vnímat, protože najednou učitelka už nestála u dveří. Slyšela jsem, jak se rozbylo okno a něco dopadlo na zem. Vykulenýma a hlavně nechápavýma očima jsem se podívala na okno, kde už stál Mito. Ten šok mě úplně přišpendlil k židli. Po chvíli jsem se ale donutila otočit hlavu opět ke dveřím. Velmi pomalu jsem vstala od stolu a opatrně jsem se šla podívat ke dveřím. Koloval ve mně strach, ale i zvědavost.

Škola

Většině žáků ze třídy se nyní začaly podlamovat kolena. Někteří dokonce odpadli.

Spoiler:

Někdo vcházel do třídy.

vzhled přicházejícího:

Muž vypadal opravdu zvláštně, nejdivnější byla ta hlema, co měl na hlavě.. Vypadala skoro jako kostěná maska. Čím blíž byl k těm, co ještě zůstali stát, se ten nepříjemný pocit, který pociťovali zvětšoval. Nemohli dýchat. Všechny si prohlížel a pak natáhl ruku ke Katsumi. Jeho ruka, kterou měl zatnutou v pěst zajela do jejího těla, jako by tam snad ani nebylo. Pak jí znovu vyndal. Katsumi byla v pořádku, což bylo zvláštní..Právě jí do břicha někdo strčil ruku a nezůstalo ji žádné zranění. Pak se ještě podíval na ostatní a usmál se. Pak prostě zmizel.

Urahara Shop

Urahara sebou cukl. K zemi! Ta žena najednou, aniž by Amaru stihl mrknout, zmizela. Urahara srazil Amara k zemi. Ozvala se rána a polovina obchodu se sesypala k zemi. Venku někdo stál.

Spoiler:

Amaru

Dopadlo na mě pár trosek...
Ale nic vážného... Co to sakra bylo?
Okamžitě mě napadla tuna věcí... výbuch plynu, teroristi...
A další věci...

Mito
Pomalu jsem se otočil na toho přicházejícího muže.
Chvíli jsem na něj hleděl.
Pak se mi začalo mizerně dýchat.
Pak zase zmizel.
Tlak se uvolnil. Chvíli jsem tam rozdýchával co se stalo.
Pak jsem spěšne vstal a vyběhl jsem ze třídy směrem ven zachránit naši učitelku.

Mai

Moc daleko jsem nedošla. Jen co jsem pustila svojí lavici, začala jsem cítit hrozný tlak na hrudi. Kolena se mi pod tou tíhou podlomy a já spadla na zem. Velmi težko se mi dýchalo a začala jsem se potit. Jak jsem tak ležela na zemi, uviděla jsem nejdříve jen boty nově příchozího. Postupně jsem začala zvedat hlavu, abych si ho prohlédla pořádně. Byl tak..tak..zvláštní a jiný....V tu chvíli jsem v zrovna nenacházela slova na to, abych mohla psát romány. Byla jsem ráda, že vůbec dýchám. Vše se ale rázem zlepšilo, když podivný kdosi zmizel.

Ichiro

Nejdřív jsem se díval na toho divného muže. Co byl zač? Ta pitomost na hlavě? Jakmile zmizel začalo se mi 10x lépe dýchat a mohl jsem se lépe hýbat. Ale stále jsem na tom byl lépe než ostatní. A jak tak rychle zmizel? Pak jsem došel ke Katsumi. Jsi v pořádku? Pak mě blesklo hlavou. Tak a dost jestli je tohle normální tak jsem asi část života prospal. Rozhlédl jsem se po třídě. Musím zjistit co se děje. Získat informace. A to mě ve škole asi neřeknou. Doběhl jsem ke své skříňce a začal v ní hrabat a vytáhl bundu. Ale kam půjdu? Na policii si o mě pomyslí že jsem blázen. Oblékl jsem se a vyběhl před školu. Stál jsem na ulici a nevěděl kam dál.

Katsumi

Někdo vešel. Kdo...Co je to?!? Blesklo mi hlavou, když jsem ho uviděla. Začal se přibližovat. Najednou jsem se nemohla pořádně nadechnout a pak ten hrozný tlak. Bylo to nepříjemné. Chtěla jsem, aby to skončilo, ale byla jsem jako zkamenělá. Nemohla jsem se hnout, ani o kousek. A pak se stalo něco naprosto nečekaného. Jeho ruka mi zajela do těla?!?! Pohled mi spadl na místo odkud vytahoval ruku. To...co...já... Byla jsem v šoku. Stačila jsem vzhlédnout, abych zachytila cizincův usměv a pak prostě zmizel. Stále jsem se zkoprněle dívala na místo kde, před chvilkou ještě stál. Za chvilku ke mě přišel Ichiro a něco říkal, ale já jsem ho vůbec nevnímala. Po tom co někam odběhl se mi najednou podlomila kolena a já dopadla tvdě na podlahu. Jak jen..?...To přece neni možné...To je šílené.....Jsem snad blázen?!? Okamžik jsem prostě ležela a nechala uvolnit svaly, které předtím byly jakoby v křeči. Nic mi nebylo, až na trochu naražený bok, jak jsem spadla. A to mě překvapovalo ještě víc. Pomalu jsem se vyškrábala zpět na nohy a sledovala lidi okolo, většina se válela po zemi, někdo vyběhl ven. Já jsem stála u své lavice, o kterou jsem se zároven opírala a hlavou mi výřilo neštětně otázek a myšlenek. Snažila jsem si je urovnat a uklidnit se, ale nešlo mi to...

Mai

Asi ještě dvě minuty potom, co ten divný chlápek zmizel, jsem seděla na zemi a rozdýchávala se. Nakonec jsem se tedy sebrala ze země. Ruce se mi ještě třásly. Tak tuhle příhodu mi doma nikdo neuvěří. Snažila jsem se nějak povzbudit. Pár spolužáků jsem ještě viděla, jak leží na zemi, a tak jsem k nim postupně chodila a snažila se je probudit a zjistit, zda jsou v pohodě.

Jak tak stál Ichiro na ulici, ze střechy školy na Ichira spadla dost velká a těžká halda sněhu. Klidně ho to mohlo i zabít. Při troše štěstí .... Tedy.. Při troše štěstí to přežil. ............... Ano, přežil..Ale zlomilo mu to ruku a nohu.

Ve třídě panoval zmatek.. Venku taky. Učitelku už naložila záchranka a několik doktorů a policistů vešlo do třídy. Vyptávali se, co se stalo a tak.

Urahara

Hups.. Řekl Urahara a spravil si klobouk. Máme problém. Venku stálo nějaké dítě a tupě čumělo na trosky obchodu.

Mito
Když jsem šel tak velice akčně zachránit učitelku, tak si bohudík podařilo vyklouznout i ze školy.
Běžel jsem přímo domů.
V tomhle zasran*m světě se něco dělo.
Něco co bylo mimo mé chápání.

Ichiro

Ležel jsem pod hromadou sněhu, něco jsem měl zlomeného nemohl jsem se hýbat a tak jsem čekal jestli mi vůbec někdo pomůže.

Katsumi

Několikrát za sebou jsem si šahala automaticky na tělo, jestli tam neni díra, ale nic tam nebylo. Okolní chaos jsem nějak neregistrovala. Sama jsem si lámala hlavu nad tím, jestli nejsem blázen. Až když do vnitř
vešli policisti a doktoři, vzhlédla jsem. Jak se odsud dostat? Kdybych jim řekla pravdu, neuvěřej mi....radši bych zmizela....a co se to tu vůbec děje?!? Najednou jsem měla už jasno. A tak jsem proklouzla na chodbu. Ve skřínce jsem popadla oblečení a vyběhla jsem ven. Přitom zmatku si mě snad nikdo nevšimne... Jak jsem se ohlížela, povedlo se mi vrazit do hromady sněhu před školou. Sakra. Zaklela jsem a oklepala jsem ze sebe sníh. Zvedla jsem se a chtěla jsem ze vzteku do té hroudy kopnout, ale při tom jsem si všimla, že pod ní někdo je. Hej Ichiro jsi to ty? Jsi v pořádku? Snad je v pořátku.......Zjevně nejsem jediná, kdo má dnes smůlu...

Mai

Většina mých spolužáků, která toho divného chlápka mohla vidět, se nějakým záhadným způsobem vypařila. Takže jsem tam asi zůstala jediná. Co jsem tak zaregistrovala, tak ostatní většinou omdleli, a tak nic nevěděli. Když se policisté začali vyptávat mě, začala jsem uvažovat, jestli to nebyl jenom sen a já taky nezkolabovala. Mita, Katsumi a ostatní tu nebyli, tak jsem se nemohla zeptat, proto jsem raději řekla, že jsem také omdlela a nic si nepamatuji. Po nějaké té delší době strávené ve škole mě konečně pustili domu. Cestou jsem vůbec nic nevnímala, jen jsem před sebou stále viděla toho divného chlápka a připomínala si ty strašné pocity. Až se mi z toho rozklepaly ruce. Rychle jsem je zatla v pěst a pospíchala domu.

Rinzu

Vyšel jsem z poza rohu a někdo mě srazil k zemi.. Spadl stejně jako já.. Byla to Mai. Jauvajs.. Vypadlo ze mě. Vyvalil jsem se do sněhu. Pomalu jsem se posadil a držel se za hlavu.. Uh.. Ahoj. Kam tak pospícháš? Zeptal jsem se ji. Vypadala vyděšeně. Stalo se snad něco?

Urahara

Amaru schovej se. Řekl blonďák a ze své hole vytáhl meč. O nic se nepokoušej, Uraharo Kisuke, nejsi pro mě žádný soupeř. Řekl malý chlapec. Urahara se tvářil dost vyděšeně. To dítě má vyšší hladinu reiatsu než Kapitán...

Mai

Nekoukala jsem asi do prava, ani do leva a to jsem asi měla. Do někoho jsem nechtíc narazila a skončila jsem v kupě sněhu. Auvííí. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, do koho jsem to vlastně narazila. Rinzu? Ten dneska ani nebyl ve škole...Ještě že nebyl. Přemýšlala jsem, když jsem pomalu vstala a oklepala ze sebe sníh. A...ahoj. Já...já...no prostě jdu domu. Asi se ze mě už stává blázen. Včera mě chtěla sežrat obrovská žába. Dneska zas naše úča proletěla celou třídou a vypadla oknem ven. Pak si pamatuju jen, že se mi špatně dýchalo a že do třídy někdo vstoupil. Nějaký divný chlap.....Ummm, asi si už potřebuju odpočinout, nebo opravdu zešílím. Při poslední větě jsem si schovala tvář do dlaní. Stále jsem ale cítila, jak se mi ruce třesou.

Mito
Byl jsem doma.
Nervózně jsem chodil po obýváku sem a tam.
Na konferenćním stolku leželhrnek ve kterém ještě před minutou asi ještě něco bylo a vedle ležela moje peněženka společně s mými klíčemi.
Tohle prostě nešlo.
Začínalo mi hrabat. A to těžce.
Čerstvý vzduch... znovu jsem se oblékl a vyśel jsem ven.
Mířil jsem někam do odlehlejśí části Karakury.

Ichiro

Pokoušel jsem se tou rukou která mě nebolela vyhrabat ze sněhu ale nějak to nešlo, navíc mě pekelně bolela levá ruka a pravá noha takže jsem to musel vzdát. Potom přišla Katsumi. Ne opravdu nejsem v pořádku. Zahuhlal jsem takže mi sotva bylo rozumět. Mám něco s nohou a rukou. Pomoc! Zoufale jsem zvolal. Nebylo zrovna příjemné mít na sobě pěkně těžký sníh ze střechy.

Katsumi

Budu ho muset z toho rychle dostat....nebo to s nim bude ještě horší... Začala jsem Ichira rychle, ale opatrně vyhrbávat. Že já jsem si bl*ec zapomněla dnes rukavice. Je mi patnáct a mám sklerozu jak senior, no paráda... Nadávala jsem v duchu sama sobě, protože hrabat holíma rukama ve sněhu, nebylo nic moc. Vždy jsem si je chvilku zahřívala a pak hrabala. Trvalo mi to sice trochu díl, ale nakonec jsem ho vyhrabala celého. Oklepala jsem z něj zbylí sníh a řekla. Jaká ruka a noha tě bolí a kde přesně? A můžeš je ohnout? Nejsem v léčení zrovna expert, ale něco pro nej snad udělat můžu.....Co když je to ale přeci jen zlomený?!? Měla bych pak zajít pro nějakýho toho doktora, co byl ve škole? Ale pak by si třeba mohli všimnout, že jsem se zdejchla..........A jak se to Ichirovi vůbec povedlo? Rychle jsem si v hlavě projížděla několik možností a pak jsem ještě dodala. A jak se ti to vůbec stalo? Celou dobu jsem třela ruce o sebe, abych do nich zase dostala cit.