Ep. 2 - Odraz ledového zrcadla

Urahara

Tady jde o život! A tvůj otec je teď klíčová osoba! Vykřikl Urahara na Amara. Zavolej mu!

Rinzu


Super! Takže jste to taky viděly.. Pojďte se mnou.. Půjdeme k nám.. Amaru určitě taky něco ví.. Musíme to dát všechno dohromady a zjístit co nejvíc detailů. Pak můžeme zkusit navštívit jednoho chlápka. Myslím, že něco ví. Zavelel jsem.

Orihime

Pak přišlo zadunění. Nemocnice se otřásla. Orihime se tvářila celkem vyděšeně. To reiatsu.. Řekla potichu.. Podívala se na Ichira.. Musíme zmizet. Chvíli váhala ... Ale .. Chytila se za sponky, co měla ve vlasech.. Sōten Kisshun! Ze sponek cosi vyletělo a kolem kolem Ichira se vytvořila divná bariéra.. Možná ho to trochu mohlo vyděsit.. Ale cítil, jak se jeho zranění léčí.

Amaru

Vytáhl jsem z kapsy mobil a vytočil číslo...
píp...píp...píp...píp...
Tati? Halo jsi tam?
Jo víš... jsem tady u toho obchodu a než začneš řvát tak ten chlap s kloboukem tě nutně potřebuje
Něco tu bouchlo a roztrhlo se nebe a tak vůbec řekl jsem do mobilu

Katsumi

Jdeme Hned jsem souhlasila. Moje zvědavost mi prostě nedala ani jinou možnost. Co o tom ví asi Amaru a co to říkala Mai o žábě?!? Zamyšleně jsem vyrazila za Rinzem. Sluchátka jsem si nechala okolo krku a vypla svou mpetrojku, což u mě bylo dosti nezviklé.

Mai

Rinzu ze sebe najednou vyhrkl tolik informací, že jsem nestačila tentokrát pobírat já. No...ale...no....Počkej! Hrozně ráda bych se o tom dozvěděla víc, ale nejdříve se musím ukázat doma, nebo táta zas bude volat policii, že jsem se ztratila. Řekla jsem nakonec po prvotním šoku. To už jednou udělal. Dodala jsem ještě pro sebe.

???

Místo Ichiga se ale z telefonu ozval někdo jiný. Tati? Takže ty jsi syn Kurosaki Ichiga... Chápu.. Tvůj otec je momentálně nedostupný a nejspíš se k telefonu ještě dlouhou dobu nedostane. A málem bych zapomněl. Pozdravuj Uraharu Kisukeho. Určitě se někdy uvidíme. Zatím. Konec hovoru... Ozvalo se z druhé strany.

Rinzu

Dobře.. Víš kde bydlíme ne? Tak potom dojdi! Budeme tam.. Řekl jsem Mai a dal se do cesty. Tohle je šílený.. Já prostě ničemu nerozumím. Řekl jsem cestou. Proč mám ale ten děsně blbej pocit? Pomyslel jsem si.

Amaru

Halo? kdo? řekl jsem ale pak to někdo položil
Táta tam není, byl tam někdo uplaně jinej a zná vás... vykoktal jsem
Pak jsem přiskočil k Uraharovi a chytil ho
Co se tu sakra děje? Kde je táta a co se mu stalo ?! vykřikl jsem na něj a zacloumal s ním

Ichiro

Když se ozvala rána stuhl jsem. Ale ne, to samé se dělo ve škole! Hlesl jsem. Pak matka něco zašeptala ale já jí nerozuměl. Ale natož že musíme zmizet tomu jsem rozuměl perfektně. Cítil jsem že okolo nás narůstá nějaký tlak a to mě vyvádělo z míry. Ano mizíme a to rychle! V té chvilce se mamka chytla za sponky které nosívala již od mého narození možná i déle a kolem mě se vytvořil podivný štít. Koukal jsem jak péro z gauče a mé tělo se třáslo. Mami... co jsi zač? A co to semnou vyvádíš? Hlas se mi třásl. Pak jsem si všimnul že mě mé zlomeniny přestávají bolet. Co..Co je to za nesmysl? Mamka neumí vyléčit ani třísku natož tady dělat magické kousky. Stále jsem se mírně třásl ale nepřišel jsem si z její strany v nebezpečí. Ovšem když jsem byl uvnitř necítil jsem to co se dělo venku.

Katsumi

Uplně to vystihl...Jak bych chtěla znát pravdu. Nejsi sám kdo tomu nerozumí.. Prohodila jsem jak jsem šla vedle něj. Myslim, že tátovi nebude vadit, že příjdu pozdějc, ale pro jistotu... Vytáhla jsem mobil a vytukala rychlou, ale jasnou smsku. On to určitě pochopí... Zandala jsem mobil zpět a sním i ruce, protože mě začínaly mrznout.

Urahara

Toho jsem se bál.. Řekl Urahara.. Potřebuji aby jsi okamžitě sehnal svoje dva bratry.. A přišel sem.. S těmito slovy schoval svůj meč zpět do hole.

Orihime

Není čas.. Pojď! Štít zmizel.. Ichiro byl v pořádku. Orihime se rozběhla k zadnímu východu.

Rinzu

Blížili jsme se k našemu domu. No.. Amaru je nemocnej.. Tak snad tě nenakazí.. A snad nenakazí mě. Upozornil jsem Katsumi.

Amaru

Hele nevím kdo jste a co se tu děje...
Ale nevím proč bych vám měl pomáhat, jdu najít tátu
řekl jsem, pustil Uraharu a rozběhl se pryč...

Ichiro

Bylo mi jasné co udělat. Utíkat!!! Běžel jsem rychle za mamkou a nevšímal jsem si ostatních okolo. Jak to udělala? Mé tělo je na tom lépe než předtím. Divil jsem se a doběhl k zadnímu vchodu. Naštěstí nebylo zamčeno a tak jsem otevřel dveře. Mami proč nemáme čas? Co to je za lidi? Jeden byl ve škole a vypadalo to tam podobně?

Mai

Jo, jo, dobře. Zatím. Konečně jsem se tedy rozběhla domu. Už když jsem přicházela k našemu domu, viděla jsem tátu jak mě z okna vyhlíží. Povzdychla jsem si a hlavně protočila oči. Když jsem otevírala dveře od domu, nebylo slyšet nic jiného než tátu. Se svým typickým usměvavým obličejem se mě chtěl pokusit obejmout, ale zarazila jsem tím, že jsem mu do náruče hodila kabelku s učením a oznámila mu, že už zase musím jít. Nejdříve na to zaraženě koukal, ale to už jsem dávno zabouchla dveře od domu. Než jsem však stačila zavřít i branku, tak mě táta stihl zastavil. Ráno, když jsi byla ve škole, tak volala Tatsuki, že se ještě zdrží a dnes nepřijede, ale poštou přišla tahle malá krabička. Asi se jim tam musela ztratit, že přišla až teď. Řekl otec a podal mi menší balík, který poslala mamka. Nahodila jsem smutný obličej. Dík tati. Zatím. Poděkovala jsem tátovi a dokonce jsem se na něj i usmála a konečně jsem k domu, kde byldí Rinzu. Krabičku jsem si zatím strčila do kapsy.

Katsumi

Upřímě, ted mě nějaká nemoc neděsí... Pokračovala jsem. Ale díky za upozornění. Byli jsme už jen kousek od jejich domu, znala jsem ho zvenku, ale ve vnitř jsem nikdy nebyla. I když bylo spousta věcí na které bych mohla myslet v tu chvíly mě napadlo. Jak to u nich doma asi vypadá?......Proč myslim v tuhle chvíly na takový blbosti...ach jo...

Urahara

Nezkoušej ho hledat.. Není v tomhle světě..Já vím, kde je.. Ale abys ho našel.. Musíš umřít.. Řekl trochu tajemně. Nebo jinak.. Musíš umřít, abys mohl znovu žít.. A silnější...Jsi Kurosaki.. Stejně jako tvoji bratři. Jste Shinigami.. Jen o tom nevíte.

Orihime

Mlč Ichiro! Vykřikla. TSUBAKI! Jedna její spona vyletěla proti zdi a udělala v ní celkem slušnou díru - nebo taky východ.

Rinzu

Přišel jsem k našemu domu, vytáhl klíčky, odemkl, vešel dovnitř, vyzul boty. Ok.. Vítej v domě Kurosakiových.

Amaru

Neposlouchal jsem ho a běžel dál...
Musel jsem najít tátu... a mámu...
Vytočil jsem za běhu mamino čislo...
Mami? Zvedni to... si tam? Halo?

Ichiro

Vyběhl jsem "východem" za mamkou a řekl si. Drž hubu a krok. S tímhle pravidlem dojdeš nejdál. Raději jsem se ani neptal kam to běžíme, co se děje prostě jsem za ní šel jako beránek.

Katsumi

Následovala jsem Rinzova příkladu a sundala si boty. Pořádně jsem se rozhlížela. Takže takhle to u Kurosakiových vypadá....je to tu docela pěkný. A kde je Amaru? Otázala jsem se. Kdy asi dorazí Mai? Snad jí její otec moc nezdrží.... Dál jsem si prohlížela okolí.

Mai


(A teď o něco kratší příspěvek). Ono se to celkem nezdálo, ale ceske ke Kurosakovým byla dlouhá. Cestou jsem ještě rozbalila malý balíček od mamky, kde byl přívěsek pro štěstí. Hned jsem věděla, že na mě mamka aspoň myslí. Zapla jsem si ho tedy kolem krku a běžela dál. Od cíle mě už dělili jen dvě ulice.

Orihime

Mobil jí zvonil, ale měla ho v kabelce a zvonění bylo vyplé, takže ho neslyšela. Běžela směrem domů. Očividně. Ale domov byl ještě daleko.

Urahara

Nakonec zůstal stát před krámkem a tupě hleděl na Mita, který zase tupě hleděl na něj.

Rinzu

Asi ve svém pokoji. Šel jsem nahoru a nakoukl do jeho pokoje. Nebyl tam. Pokrčil jsem rameny a šel k sobě. Posadil jsem se na postel. No.. Tak počkáme na Mai.

Ichiro

Stále jsem běžel za mamkou. Směrem to připomínalo cestu k nám domů ale čert ví kam mě to vlastně vede. Poslední dva dny jsou ty nejzajímavější a zároveň nejhorší co jsem kdy zažil. Pomyslel jsem si a pokračoval za mamkou. Běžel jsem akorátním tempem abych se neunavil.

Katsumi

Šla jsem za Rinzem nejprve jen nakoukl do jednoho z pokojů. Pak ale jen pokrčil rameny a šel dál. Amaru tu zjevně neni....vždyt má být nemocný...kam by teda chodil?!? Pak jsme došli do dalšího pokoje, kde se posadil na postel. Zůstala jsem stát opřená o futra. Asi nám ted stejně nic jiného nezbývá. A co jsi myslel tím "můžeme zkusit navštívit jednoho chlápka"? Ty znáš někoho kdo o tom něco ví? Kdo by mohl o těch věcech něco vedět a jak ho asi Rinzu zná? Tolik otázek a žádné odpovedi mě šíleně štvaly.

Mai

Trochu zadýchaná jsem dorazila k cíly. Běhání v zimě nikdy nebylo příliš příjemné. Přiměřenou silou jsem zaťukala na dveře domu, kde bydleli Kurosakovi. Přitom jsem se snažila rozdýchat a uvést se tak do klidu. Tak dneska mám naběháno víc než dost.

Mito
Tupě jsem hleděl na pana Klobouka a Amara.
Umřít? V tomhle světě? Vtip? třebaže jsem viděl žábu, tohle jsem jim fakt nežral

Amaru

Běžel jsem domů co mi síly stačily...
Dejchalo se mi těžce, protože sem byl pořád nemocnej, ale musel jsem spěchat...
Vrazil jsem domů
Halo? Je tu někdo ?! vykžikl jsem na celej barak

Amaru, Mai

Amaru u dveří narazil na Mai. Ta tam stála a čekala, až někdo otevře.

Rinzu

Jo..Myslím, že něco ví.. Teda.. Tvářil se tak.. A nejspíš něco ví i můj táta. Řekl jsem Katsumi. Na chvíli jsem se nad tím vším, co se děje, zkusil zamyslet. Snažil jsem se to nějak pochopit. Do včerejška jsem si myslel, že se dá všechno vysvětlit a vyřešit nějak logicky.. Nikdy jsem v nic nadpřirozeného nevěřil. A teď tohle?

Urahara

A ty jsi...? Zeptal se Mita. Nejspíš slyšel všechno, co jsem s Amarem probíral. + Má slušnou hladinu reiatsu.. Možná by se z toho dalo těžit.. . Pomyslel si.